následovati ned. 1. (koho, co; za kým, čím) pohybovat se, jít, jet za někým, něčím: následoval ji jako stín; jel v čele, následován svou družinou; do vyhnanství ho následovala žena s dětmi doprovázela, šla s ním; následoval volně za starým sloužícím, který ho uctivě předcházel (Svět.) 2. (~; po kom, čem; za kým, čím) stávat se, dít se, vyskytovat se po sobě v něj. pořadí časovém, místním, hodnostním ap.: to je první díl, ostatní budou n.; následovala prohlídka s výkladem; otázky následovaly jedna po druhé (jedna za druhou, jedna druhou); nejstarší byl Jan, pak (po něm, za ním) následoval Josef narodil se 3. (~; koho, co; koho, čeho) pokračovat v něčí činnosti; řídit se (podle koho; čím), napodobit: vyzvali ostatní k následování; následovali své učitele; – následovali příkladu (příklad) svých rodičů; příklad hodný následování; slepě následovali jeho příkazů (jeho příkazy) 4. kniž. (z čeho) být následkem něčeho; vyplývat: co z toho následuje?; z toho však ještě nenásleduje, že... ○ předp. pro-; → nás. následovávati