nástupce, -e m. (nástupkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo po někom nastupuje (např. v úřadě, v obchodě ap.): za svého n. určil svého syna; dědic a n. trůnu následník; práv. právní n. osoba vstupující na místo dřívějšího subjektu do téhož právního poměru (dědic, kupec), sukcesor