nátura, -y ž. (z lat.) ob., často expr. souhrn vrozených vlastností, přirozená povaha, přirozenost: mít dobrou, špatnou, měkkou, tuhou n-u; na to já nemám n-u; ten má koňskou n-u je silný, otužilý, otrlý; člověk holubičí n-y mírný, trpělivý; slepičí n. (Herrm.) povídavá; člověk od n-y dobrý