nížina, -y ž. krajina ležící nízko; vůbec rovina n. místo položené dole (op. výšina): ruská n.; vlak uháněl bezlesou n-ou; – voda zaplavila n-y sklepů; zeměp. část povrchu zemského nepřesahující 200 m nadmořské výšky; v názvech: Uherská n.; Velká n. uherská; přen. kniž. zprav. mn. nížiny nízká úroveň: klesl, zabředl do nížin života; → zdrob. nížinka, -y ž.