nýbrž (†nébrž Ner. aj., †nobrž Herrm.) sp. souřadicí odporovací poněk. kniž. spojuje souřadné věty n. větné členy stejné větné platnosti, uvádějíc nové tvrzení místo jiného, popřeného v předcházející větě n. větném členu; ale I 2: neztrácel čas, n. dal se hned do práce; není to chyba, n. velká přednost; pomáhal nejen radou, n. i skutkem