nýt, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm.) tech. spojovací součást složená z dříku a z hlavy k nerozebratelnému spojování kovových částí, hlavně plechů a válcovaných profilů; → zdrob. nýtek, -tku (6. mn. -tcích), expr. nýteček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; příd. nýtkový