nařknouti dok. (rozk. -řkni, min. -řkl, trp. -řčen, -řknut, zast. -rčen) 1. (koho z čeho, koho; †koho čím) obvinit (zprav. neprávem): n. někoho z vraždy, z nevěry; nařčení, nařknutí nevinného člověka; zast. člověk nařknutý zlodějstvím; nařknutý člověk (Svět.) špatné pověsti *2. (koho, co) uřknout, očarovat: místo nařknuté (Svět.)