naštvati dok. (1. j. -u, rozk. -štvi, -štvěte, -štvete) expr. 1. (koho, 4. p., proti komu) vzbudit záští; popudit, popíchnout, poštvat: ta tvá nerozhodnost mě naštvala proti tobě; naštval ho proti mně 2. řidč. (koho, 4. p., do čeho) veštvat, vehnat, přimět, donutit (k čemu): (bratr) ho do toho naštval a teď se mu směje (Pujm.) 3. ob. expr. rozzlobit, rozhněvat: jeho drzost mě naštvala; — naštvat se dok. 1. ob. expr. (na koho; ~) rozzlobit se, rozhněvat se: naštval se na bratra, že mu nevyhověl; hned se naštve 2. dok. i ned. (koho, 2. p.) mnoho a často štvát (v. na- II): co se nás jednoho proti druhému naštvali