nabýti dok. (1. j. -budu, rozk. -buď, min. -byl, trp. -byt, přech. min. -byv) 1. (čeho; ob. co) získat, dostat (co), dosáhnout, domoci se (čeho), přijít, dospět (k čemu): n. jmění, bohatství; nabytí pozemků; drahý klenot nabyla (Něm.); n. vědomostí, zkušeností; n. diplomu, hodnosti doktorské; n. jistoty, sebedůvěry, mysli, odvahy, síly; n. právní moci; zákon nabyl účinnosti; nabytá práva; n. přesvědčení; n. poznání, názoru; n. vlády nad sebou ovládnout se; n. klidu uklidnit se; n. vrchu, převahy zvítězit; n. dechu vydechnout; n. vědomí, ducha vzpamatovat se; n. rozumu umoudřit se; n. svobody, samostatnosti; n. státního občanství; n. vzezření, rázu vzít na sebe vzezření, ráz; ♦ jak nabyl, tak pozbyl (přísloví); lehké nabytí, lehké pozbytí (přísloví); práv. nabytí dědictví, vlastnictví; důvod, titul, způsob nabytí 2. zvětšit svůj objem; přibýt, zvětšit se, vzrůst, narůst: omáčka nabude vařením; třešně nabyly deštěm; n. na objemu; — ned. nabývati