nabrati dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, rozk. -ber, trp. -brán) 1. (co, při důrazu na množství čeho, *koho, 4. p.) uchopit, vzít, zprav. pohybem zdola, část z něj. množství: n. kaši lžící; n. polévku z mísy; nabrala si jablek do zástěry; nabrala ze studně vodu; n. na rohy; n. oko na punčoše zachytit; šlápl do louže a nabral si vody do bot 2. (co, při důrazu na množství čeho) pojmout, přijmout do sebe; dostat, nabýt: zhluboka n. vzduch do plic; n. si spoustu práce; n. odvahu, trpělivost; n. dech; nabral přísný výraz zatvářil se přísně; letadlo nabralo výšku vzlétlo do výšky; medvěd nabral vítr zavětřil; je slabá, musí (na sebe) trochu n. zesílit; expr. kde to jen nabral slyšel; uvidíš, co jich doma nabereš dostaneš ran 3. (co) naplnit: nabral si plnou kapsu jablek; n. konev vody; nabere si plnou pusu a pak nemůže mluvit 4. (co) složit, stáhnout do záhybů; zřasit, zdrhnout: n. látku; měla nabranou sukni; nabrala zamyšleně čelo svraštila; – měl nabráno k pláči svraštěný obličej, přichystáno k pláči 5. ob. expr. n. to dát se do rychlého pohybu, namířit; vůbec začít něco horlivě provádět: nabereme to přímo vzhůru k lesu; nabral si to přes meze a pole; – pěkně to nabral od podlahy zahrál 6. expr. (koho, 4. p.) dobrat si, poškádlit; podvést, oklamat: no, ta vás zas nabrala; – ty se dáš od každého n.; — nabrati se dok. 1. naskytnout se, objevit se, vzít se: kde se tu nabralo tolik lidí; jak se ta špína tady nabere *2. (čeho, koho) nalézt, nabrat ve větším n. dostatečném množství (v. na- II): kde se nabereš pěkných slov (K. Čap.); kdo naberete se tolika slavných mužů (Čech) 3. (do čeho) vniknout, natéci, nasypat se ap.: do loďky se nabrala voda; do bot se nabral prach, písek; — ned. nabírati, nabírati se