nadbíhati ned. 1. k nadběhnouti 1, 2, 4: n. někomu lesem; nadbíhal jí, aby ji znovu potkal; n. splašenému koni; – nadbíhal si vždycky cestu na nádraží; – štěstí mu téměř nadbíhalo samo 2. hanl. (komu, čemu; si koho) ucházet se dotěrně n. nedůstojně o něčí přízeň; předcházet si, nadcházet si (koho), podlézat (komu): nadbíhala mu, kde mohla; n. společenským veličinám; on si ji opravdu nadbíhal 3. řidč. (čemu) rušivě něco předbíhat: n. rozkazům; n. rozhodnutí 4. nář. (o hodinách) předbíhat (se)