nadutý příd. 1. mající zvětšený objem, obyč. vehnaným vzduchem; nafouklý: n-é lodní plachty vzduté; n-é břicho; n-é tváře 2. hanl. nesmírně pyšný; nafoukaný, domýšlivý, samolibý: n-á ženská; n. bohatec; n-á řeč; postavit se na povýšené, n-é stanovisko (Zápot.); → přísl. nadutě: n. si počínat, jednat; → podst. nadutost, -i ž.; — v. též nadouti, nadouti se