nafoukati dok. 1. (co, při důrazu na množství čeho, kam) foukáním přenést, nahromadit; navát: vítr nafoukal listí do dvora, sněhu za okna; nafoukaná hlína 2. neos. (o chladném vzduchu) fučivě proniknout: nafoukalo mu do uší vnikl studený vzduch 3. (nač) sešpulenými rty intenzívně vypustit z úst vzduch: n. na bolest, na prsty *4. expr. (komu co) namluvit, našeptat: kdo vám to nafoukal? (Třeb.)