nahý příd. 1. (o těle n. o jeho částech) nepokrytý, nezahalený šaty; neoblečený: dělníci v dole pracovali nazí; děti v létě chodí skoro n-é; n-á ramena; svléci někoho do naha, přen. obrat o všecko; ♦ mít se jako n. v trní špatně 2. nepokrytý vůbec, zbavený něčeho n. jsoucí bez něčeho; holý, lysý: n-é větve stromu bez listí; n-é stěny bez ozdob; n. meč obnažený, tasený; n-á žárovka nezakrytá; n-á mozková kůra (Olb.) odkrytá; ryb. n. kapr bez šupin, naháč; biol. n-á buňka bez buněčné blány; bot. n. květ bez okvětí (např. u vrby, ořechu); n-á obilka bez pluch; n. pupen bez krycích šupin (např. u olše); zeměd. n. ječmen bez osin, ječmen naháč 3. řidč. prostý, pouhý: uhájit n. (čast. holý) život 4. neskrývaný, nezkrášlený, otevřený, hrubý: život se ukázal v celé n-é pravdě; n-á slova; n-é kořistnictví; n-é úmysly 5. expr. jsoucí bez majetku; nemajetný, chudý: n. přišel, teď má domek; — zpodst. *naho, -a s. nahost, nahota (K. Čap.); → přísl. naze; → podst. nahost, -i ž. nahota