nakaziti dok. (3. mn. -í, rozk. -kaz, trp. -žen) (koho, co čím; koho, co) 1. přenést na někoho, něco nákazu, nemoc; infikovat: n. někoho tyfem; nakažená voda obsahující choroboplodné zárodky 2. svým stavem, náladou ap. uvést někoho do podobného stavu, nálady ap.: svou omrzelostí nakazil okolí; — nakaziti se dok. (čím, od koho, čeho) 1. onemocnět nemocí přenesenou od jiné osoby, přenesením nákazy: n. se tuberkulózou; ošetřovatelka se nakazila od nemocného 2. působením stavu, nálady ap., v níž je někdo jiný, dostat se do podobného stavu, nálady ap.: nakazil se jeho zdravým veselím; n. se od svého okolí nudou; — ned. nakažovati, nakazovati II, nakažovati se, nakazovati se