nakloněný příd. 1. vychýlený z pův. polohy, trochu skloněný: n-á vrstva zemin; ♦ octnout se na n-é ploše na scestí; fyz. n-á rovina 2. (komu, čemu) jsoucí v přátelském vztahu; příznivý, oddaný: přátelsky n. svým spolupracovníkům; je mu velmi nakloněna; n. dobré věci 3. (k čemu) mající sklon, tendenci k něčemu; náchylný, ochotný: n. k špatnosti; → podst. *nakloněnost, -i ž. náklonnost: neomylná znamení n-i (Havl.); — v. též nakloniti, nakloniti se