nakonec přísl. 1. konečně, konec konců, celkem: překážek bylo dost, ale n. jsme přece jen došli včas; jsem n. rád, že to takhle dopadlo 2. vyjadřuje stupňování; docela, dokonce: n. chceš, abych tam šel já; n. jsi to udělal ty; — v. též konec (rozl. od na konec, např. nechat až na konec)