nakročiti dok. (3. mn. -í) 1. řidč. též nakročiti se (Pujm. aj.) vysunout nohu ke kroku, pokročit kupředu: nakročila pravou nohou; n. se k odchodu; nakročená noha; stál nakročen a mával rukama †2. (co) začít, zahájit, nastoupit: n. jinou cestu (Sab.) 3. poněk. zast. (proti komu; na koho) učinit zákrok, nepřátelsky vystoupit; zakročit, dokročit: je třeba přísně n. proti lidem neodpovědným *4. nastat: noc nakročila (Klicp.)