nalezenec, -nce m. 1. (řidč. nalezenka, -y ž.) dítě neznámých rodičů, zprav. odložené: vzali si n-e za vlastního *2. nalezený tvor vůbec: oba se o n-e (hada) starali (Něm.); budeš ostříhati v nemocnici svého n-e (neznámého muže) (Vrchl.); → zdrob. nalezeneček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)