naložiti dok. (3. mn. -í) 1. (co kam) umístit, položit něj. předmět tak, aby mohl být dopraven, (co) zatěžkat, naplnit nákladem: n. zboží, uhlí do vagónu, na loď; n. obilí na vůz; n. si otep na záda; přen. n. na někoho velkou odpovědnost, velké úkoly; slang. auto může n. 5 tun; – n. vůz, loď; n. kamna 2. (co, při důrazu na množství čeho, komu, kam) ve větším množství položit: n. si na talíř maso, brambory; k obědu mu naložili, co snědl; n. dobytku dát krmivo; n. (uhlí) do kamen; n. dětem o vánocích nadělit 3. expr. (komu co, čeho) v hojné míře určit; uložit (úkol, trest ap.): n. žákům opakování; n. někomu deset měsíců odsoudit jej k deseti měsícům; naložil mu jich nepočítaných nabil mu *4. (co na koho, nač) vynaložit (peníze, sílu ap.): tolik (na syna) naložili a tak se jim odměnil (Rais) †5. (co) vydat svým nákladem: n. knihu (Sab.) 6. (co) vložit, uložit do konzervačního prostředku n. jinak upravit k pozdějšímu použití: n. okurky, zelí; n. maso; n. zeleninu, houby 7. (s kým, čím) zachovat se nějak k někomu, něčemu, učinit něco s někým, něčím: rázně s někým n.; n. s knihami nešetrně; moudře n. s penězi 8. ob. (koho, 4. p.) uvést do něj. nálady, naladit: co tě tak dobře naložilo?; zprav. ve spoj. být dobře, špatně naložen být v dobré, špatné náladě ○ předp. vy-; — ned. nakládati