namluviti dok. (3. mn. -í) 1. (co komu) řečí přimět někoho, aby věřil něčemu (i nepravdivému), přesvědčit ho o tom; napovídat, nalhat: namluvil mu nesmysly; nevěř, co ti namluví; nedej si nic n.!; rád by nám namluvil, že...; to mi nenamluvíš; není to tak snadné, jak by nám chtěl n. †2. (koho, 4. p., proti komu, k čemu) přemluvit, navést, vybídnout: (bojovníci) proti panu Jiřímu dali n. se (Schulz); n. někoho k vyvedení chlapstva (Něm.); dal se n., aby utekl †3. (co) umluvit, smluvit, sjednat: (ve sněmu) namluveno, na které osoby (páni) utknou, aby... (Pal.) 4. (koho komu; si koho) dohodit za ženicha, nevěstu; navázat milostný vztah (s kým): n. dívce ženicha; – n. si děvče 5. (co, při důrazu na množství čeho; komu co, čeho) ve větším množství pronést; napovídat, nahovořit: namluvil jí toho plnou hlavu; n. mnoho zdvořilostí; zlé věci o nás namluvil (Jir.); mnoho toho nenamluví je málomluvný 6. (co) pronést pro zvukový záznam: herec namluvil slavné monology (na desku); n. novoroční projev (pro vysílání); slang. n. film dabovat; n. desku přednést text pro zvukový záznam na ní; — namluvit se dok. i ned. 1. (čeho; ~) mnoho mluvit; mluvením se unavit (v. na- II): co se ti lidé namluví hloupostí; – namluvil se, až ochraptěl 2. ob. (komu; do koho) snažit se pohnout k něčemu: co jsme se jí namluvili! snažili se ji o tom přesvědčit; co jsme se do něho namluvili, aby toho nechal; — ned. namlouvati