nanicovatý (*nanicovitý Prav.) příd. ob. k ničemu nejsoucí; špatný, nedobrý, ničemný; nicotný, nehodnotný, chatrný: n. člověk; n-á věc; → přísl. nanicovatě (*nanicovitě): n. pracovat; → podst. nanicovatost (*nanicovitost), -i ž.: mělká n. hovoru