napadnouti dok. (min. -dl, trp. -den, podst. -dení, -dnutí, přech. min. -dnuv) k napadati (ned.) 1. padáním se nahromadit; napadat (dok.): napadl sníh; napadly kroupy; neos. napadlo sněhu, krup; mělo by n. měl by napadnout sníh; přen. do slávy napadly stíny 2. v chůzi těžce došlápnout, sklesnout; dopadnout: napadne celou tíhou těla na jednu nohu 3. (koho, co) (náhle, nečekaně, zákeřně) přepadnout, zaútočit (na koho): n. protivníka, nepřítele; letadla napadla válečný objekt; řidč. napadl mě kašel, hlad, úzkost, mdloba; stromy napadené mšicemi; n. slovy; n. řečníka, předsedu; práv. n. rozsudek, rozhodnutí podat proti němu opravný prostředek 4. řidč. poněk. zast. (koho, co kde) zastihnout, přistihnout, dopadnout, zmocnit se (koho, čeho): napadl ji už doma; sedláci ničili, co kde napadli (Jir.) 5. (koho, komu) (náhle) přijít na mysl, objevit se jako nápad: napadlo ho n. mu nové řešení otázky; napadla ho n. mu zapomenutá píseň; nenapadlo ho n. mu podívat se kolem sebe; napadlo mě n. mi, abych zavolal; taky tě n. ti to mohlo n.; ani ve snu mě n. mi nenapadlo, že přijedeš; ani mě n. mi nenapadne (hovor. expr.) to neudělám, nechci udělat; zast. napadla ho dobrá (zlá) (Vanč.) dostal dobrou (zlou) náladu *6. (komu) stát se nápadným: napadl mně svou mohutnou postavou (Kronb.) 7. práv. (komu) (dř.) vzniknout jako něčí právo: důchod mu už napadl nabyl práva na důchod