naplácat dok. expr. 1. (komu; komu co) plácáním někoho potrestat: n. dítěti za neposlušnost; n. někomu hubu; sám by si byl naplácal přes pusu; má tváře jako naplácané baculaté 2. (co, při důrazu na množství čeho) mnoho a neuspořádaně, ledabyle naházet, nanést, nadělat: n. maltu na zed; n. si barev na tváře; – n. snímky ze sportovního utkání; n. snímků 3. ob. (co, při důrazu na množství čeho) napovídat, nažvanit, natlachat, napleskat: n. hlouposti; n. nesmyslů; — naplácat se dok. i ned. ob. expr. (čeho) mnoho a často žvanit (v. na- II): naplácal se už dost nesmyslů