napověděti dok. (1. j. -vím, 3. mn. -vědí, rozk. -věz, trp. -věděn) 1. (co; komu; ~) neúplně, kuse říci; naznačit: dopověz, co jsi napověděl; napověděl, ale nedopověděl; přen. vůbec naznačit: její pohled napověděl, že ho má ráda; ♦ moudrému napověz, hloupému dolož (pořek.) 2. (komu co; komu; ~) pomoci při slovním projevu tím, že se naznačí pokračování (zprav. ve škole žákovi neumějícímu n. zapomnětlivému): n. (sousedovi) výsledek; nesmíš mu n. 3. poněk. zast. (komu co) nadiktovat: n. někomu něco do pera 4. řidč. navést někoho, poradit, přikázat někomu: jednejte, jak vám srdce napoví (V. Mrš.) 5. řidč. (komu čeho) mnoho povědět; napovídat (dok.): však si toho zítra dost napovíme; — ned. napovídati