napraviti dok. (3. mn. -í) 1. (co) uvést do správného stavu, polohy, do pořádku: n. pokřivené kolo narovnat; n. vymknutou nohu; n. někomu kříž narovnat; staré dřevo nebrzo kdo napraví (Jir.); přen. n. někomu hlavu přivést někoho k rozumu 2. (co) odčinit, odstranit, opravit, nahradit: n. chyby, nedostatky; n. křivdy kapitalistické minulosti; n. škody spáchané válkou; n. si špatnou náladu 3. (koho, co) polepšit, zdokonalit: n. muže pijáka, zlou ženu; n. něčí povahu; — napraviti se dok. zlepšit se, polepšit se: za mlada se rád napil, ale k stáru se napravil ○ předp. po-; — ned. napravovati, napravovati se