naproti (nář. naprotiv, naprotivá Herb.) přísl. a předl. I. přísl. 1. na protější straně, na protější stranu; přímo, tváří k něčemu: bydlí n.; díval se n. do oken; sedni si n. 2. vstříc, v ústrety: jít, vyjít, spěchat někomu n. †3. na odpor: stavět se někomu n.; mluvit někomu n. (Šmil.) †4. naopak, obráceně: všechno to obrátí (souvěký soud) n. a k potupě neuznaného spisovatele (Havl.) II. předl. s 3. p. označuje 1. polohu přímo před někým, něčím n. směr přímo k někomu, něčemu; proti: n. divadlu; vůz jel plnou rychlostí n. němu; seděli, posadili se n. sobě †2. nepřátelský vztah k někomu, něčemu, proti: spolčit se n. Římu (Vrchl.); pozdvihnouti se n. králi 3. protiklad při srovnávání, popř. neshodu, proti: to je rozdíl n. loňsku; strýc hrál rád karty, otec je n. tomu nenáviděl; ty jsi n. mně vyžle; n. očekávání to přiznal †4. zřetel, vztah k někomu něčemu, vzhledem k, vůči, k, ke, ku: n. říši německé nabyly Čechy opět větší samostatnosti (Pal.); mírnit se n. cizinci před cizincem