naraziti dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -žen) 1. (oč, nač, čím; ~) prudce se střetnout v pohybu s něčím; udeřit, uhodit, praštit: n. loktem o zeď, hlavou na zem; pozor, aby kajak nenarazil; ♦ narazila (čast. padla, trefila, přišla) kosa na kámen (o střetnutí s ostrým odporem n. se stejně zdatným, popř. neústupným protivníkem) 2. (na koho) náhle, náhodou se s někým střetnout; (nač) setkat se s něčím (zprav. nepříjemným n. obtížným): n. na známé; n. na nepřátelské hlídky; – bezpečnostní orgány narazily na síť špionáže; n. na odpor, na obtíže; n. na problém; n. při četbě na neznámé slovo 3. (co, *koho kam) nárazem n. silou mocně nasadit, vecpat n. napěchovat: n. někomu čepici přes oči; n. někoho na kůl; n. (sud) vražením pípy otevřít, načít sud; záda naražená v krátkém kabátku; sypky peřím naražené; expr. n. se do šatů, n. si šaty obléci; horn. n. vozíky vsunout do těžné klece 4. (co) trochu rozbít, nárazem poškodit, natlouci: n. vejce naťuknout; naražený hrnec; n. si holenní kost 5. (nač) učinit (slovy) narážku, zmínku: několikrát narazila na jeho poměr k ženám; je to ješitný člověk, nerad bych u něho narazil dotkl se ho nevhodným způsobem, měl nepříjemnost 6. (co) ražením zhotovit: n. potřebnou zásobu mincí; — naraziti se dok. (oč, nač; do čeho; ~) prudce do něčeho vrazit; udeřit se, uhodit se, praštit se (oč): n. se o kámen; n. se do ruky; pořádně jsem se narazil; — narazit si dok. zhrub. (koho, 4. p.) namluvit si: n. si holku; — ned. narážeti