nastoupiti dok. (3. mn. -í, rozk. -stup) 1. (kam; ~) dostat se chůzí, krokem; vstoupit: n. do vlaku, do vozu; n. do řady 2. (co; do čeho; k čemu; nač; ~) zahájit, začít (něj. činnost), ujmout se (něj. činnosti), uvázat se (več): n. vládu; n. na trůn; n. k moci; po prázdninách nastoupil (na) studia (kniž.); n. dovolenou; n. trest; n. službu, do práce; n. plavbu, cestu; n. jinou cestu začít jiným způsobem; všichni zaměstnanci nastoupili začali pracovat; práv. (dř.) n. dědictví 3. kniž. (po čem) přijít, dostavit se, nastat: po létě nastoupil pěkný podzim; starý svět byl překonán, nastoupil nový; naděje nastoupila po beznaději *4. (proti komu, čemu) zakročit: veřejně proti králi n. (Choch.); — ned. nastupovati