navoditi dok. (3. mn. -í, trp. -děn, -zen) 1. kniž. (co) vyvolat, způsobit, vzbudit: autor navodí vhodnou situaci; n. dojem; vystihnout náladu a n. správnou atmosféru; představy obrazem navozené 2. kniž. (koho, co k čemu) pobídnout: úvodní kapitoly mají n. čtenáře k úvahám o životě 3. (koho, 4. p., při důrazu na množství koho, 2. p.) ve větším počtu postupně přivést: navodil si do bytu kamarádů †4. dok. i ned. (koho, 4. p., kam) přivést, přivádět, uvést, uvádět: n. vás budu na cestu dobrou (Bible); — ned. navozovati