navrátiti dok. (3. mn. -í, rozk. -vrať, trp. -vrácen) 1. poněk. kniž. (koho, co) odevzdat na původní místo n. původnímu majiteli; vrátit: dítě bylo matce navráceno; navrátil majiteli odcizené předměty; přen. co voda uchvátí, zpět nikdy nenavrátí 2. (komu, čemu co) obnovit u někoho něco; vrátit: po mnoha letech mu byl navrácen opět zrak; král navrátil zemi všechna ztracená práva 3. (koho kam) uvést zpět v předešlý stav; vrátit: lékař ho navrátil znovu životu; hudba ho probudila a navrátila zpět do skutečnosti; práv. navrácení v předešlý stav soudní n. úřední povolení účastníkovi řízení, aby dodatečně vykonal zmeškaný procesní úkon; — navrátiti se dok. 1. vykonat zpáteční cestu, dostavit se zpět; vrátit se: po letech se navrátil domů; šťastné pořízení a brzké navrácení! 2. (do čeho, k čemu) dostat se znovu do něj. stavu; znovu začít existovat, znovu se vyskytnout, obnovit se; vrátit se: nechtěl se už nikdy n. k bývalému způsobu života; navrátil se opět k své dřívější práci; do domácnosti se navrátil opět klid; navrátilo se mu vědomí; — ned. navraceti, navraceti se, navracovati, navracovati se