nešťastník, -a m. (5. j. -u, zast. a expr. -če, 6. mn. -cích) (nešťastnice -e ž.) nešťastný člověk: n-ci štvaní po ulicích; což jsi pozbyl smyslů, n-če?; n-ice, co jsi to spáchala!; → expr. zdrob. nešťastníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): n-ci z rozvrácených rodin nešťastné děti