nešťastný příd. (v přísudku a v doplňku též jm. tvary nešťasten, -tna, -tno) 1. postižený n. stíhaný neúspěchem, jsoucí v neštěstí; bídný, ubohý: n. člověk; n. vyhnanec; n. sirotek; n-á rodina 2. žalem zdrcený, pociťující velký žal, bolest; zdrcený, zoufalý: být n-en z něčeho, nad něčím, řidč. pro něco; být k smrti n.; cítí se tam n-a; mít n-é oči, n-ou tvář projevující zoufalství 3. mající, způsobující, přinášející neštěstí, zlé následky, neúspěch: n-á bitva na Bílé hoře osudná; a pátek n. je den (Erb.); n-é karty; n-é znamení neblahé; n-á náhoda; n-á láska neúspěšná, neopětovaná; n-é manželství nepodařené; byl to n. nápad; n. omyl; n-é vyjádření; ♦ mít n-ou ruku všechno pokazit, neumět nic šťastně vyřešit 4. expr. takový, kt. se dopustil něčeho neblahého, nepříjemného ap.: ach, ta n-á holka, co to přinesla! (Erb.); kluku n-á; → přísl. nešťastně: n. se zamilovat; vystoupil na schůzi velmi n.; závody dopadly pro družstvo n.; dívat se n.; → podst. nešťastnost, -i ž.