nedůtklivý příd. 1. takový, kterého se snadno něco dotkne, snadno dráždivý, stále něčím podrážděný; urážlivý, netýkavý: být n. k otázkám, ke kritice; být n. na své vědomosti, na své umění nepřipouštět pochyby o nich; v některých věcech je n., zlobí se pro maličkost; pacient je n. dráždivý; bot. netýkavka n-á; řeřišnice n-á *2. prchavý: lehounká koule (pampelišky) n-á (Čech); → přísl. nedůtklivě: n. odpovídat; → podst. nedůtklivost, -i ž.: n. vůči kritice