nedobytný (†nedobytelný, †nedobytý) příd. 1. takový, kt. není možno dobýt, bezpečný proti dobytí: n-á pevnost; n. kopec; nedobytelné bašty (Staš.); nedobytý hrad (Erb.) 2. kniž. takový, kt. není možno získat, dosáhnout; nepřístupný, nedosažitelný: n-é dívčí srdce; práv. n-á pohledávka jejíž splnění nelze pro poměry dlužníka vymoci (op. dobytná); → přísl. nedobytně: n. opevněné místo; → podst. nedobytnost, -i ž.: n. pevnosti; – práv. n. peněžitého trestu