negativní I [-ty- i -tý-] (†negativný Šal.) příd. (z lat.) záporný (op. kladný, pozitivní) 1. obsahující n. vyjadřující popření, popírání, nesouhlas, odmítnutí: n. odpověď; n. vyřízení žádosti zamítavé; n. výsledek pokusu; n. kritika odmítavá; jaz. n. částice záporová, záporka; n. věta záporná; log. n. definice udávající, kt. vlastnosti jev nemá; práv. n. žaloba zápůrčí; geom. n. smysl (např. orientované úsečky); med. n. nález, reakce, výsledek vylučující podezření na někt. nemoc; n. fáze imunity kdy je zvýšená vnímavost k infekci 2. stavějící se nepříznivě, až nepřátelsky k něčemu, zabraňující, působící proti uskutečnění něčeho; nepřátelský: mít n. poměr; n. postoj reakce k socialistické společnosti; n. vlivy na mládež; n-é chování se (Pal.) 3. takový, kt. nevyhovuje; nežádoucí, nehodnotný: n. typ; n. hrdina; n. prvek v povaze; n. stránka věci 4. mat. n. číslo menší než nula, záporné; tech. n. úhel čela řezného nástroje při kt. je čelo nástroje předkloněno; fyz. n. elektřina záporná; n. pól záporný; — zpodst. *negativno, -a s. zápornost (K. Čap.); → přísl. negativně: n. odpovědět; – n. se projevit; – n. působit; – bot. n. heliotropická rostlina odvracející své ústroje od (slunečního) světla; → podst. negativnost, -i ž.: n. dramatické postavy