nehodný příd. 1. mravně nevyhovující; špatný, zlý, ničemný: n. člověk; mít n-ou ženu, vést n. život 2. (o dětech) takový, kt. zlobí, neposlouchá; nezpůsobný, neposlušný, nezdárný, nezvedený, darebný: n-í žáci; neposlušné, n-é děti 3. (v přísudku a v doplňku též v tvaru jmenném nehoden, -dna, -dno) (čeho, koho; aby, s inf.) nezasluhující si něčeho: je takové ženy, takového štěstí n-en; n. důvěry; je n-en, aby mu lidé věřili nezaslouží si; je n-en získat vaši ruku; práv. n. dědic nezpůsobilý dědit pro urč. činy proti zůstaviteli 4. (kniž. též v tvaru jmenném nehoden, -dna, -dno) (koho čeho) nehodící se pro někoho, nepatřící se někomu; nedůstojný, nevhodný: prudký hněv je n-en muže; pověra n-á našeho věku; n-é postavení †5. falešný, bezcenný: (tolar) n-nej (Wint.); → přísl. nehodně; → podst. nehodnost v. t.