nekonečný příd. 1. nemající konec v prostoru n. čase; neohraničený, bezmezný, neomezený, nesmírný (op. konečný): n. prostor kosmický; n-á řada; tech. se spojenými konci: n. dopravní pás; n. řetěz; mat. mající neomezený počet prvků: n-á posloupnost čísel; n-á řada zobecněný součet pro neomezený počet sčítanců; n-á řada geometrická 2. expr. velmi dlouhý, velmi rozsáhlý, velmi veliký: n-á cesta; n-é lány obilí; n-á plocha moře; n. řetěz utrpení; jeho řeč byla n-á trvala dlouho; n. seznam; přen. n-á hloupost; — zpodst. nekonečno, -a s. (op. konečno): hladina moře se ztrácí za obzor, v n-u; koloběh zrodu a zániku se opakuje do n-a; expr. abych ti to opakoval do n-a (ps. též donekonečna) neustále; → přísl. nekonečně: n. rozlehlý; n. dlouhá doba vývoje lidstva; – expr. n. krásný obraz; n. domýšlivý; mat. n. malá, n. velká veličina; → podst. nekonečnost, -i ž.: n. prostoru