nemohoucí, řidč. nemohoucný příd. nemající žádnou sílu; bezmocný, slabý: cítil se maličký a n.; staré a n-né ženy (Maj.); ochrnuté, n. nohy dítěte; n. křik nemocného; n. muž impotentní; přen. n. hněv; → přísl. nemohoucně: lapat n. po vzduchu; → podst. nemohoucnost, -i ž. impotence; — v. též moci