neobvyklý příd. jiný než obvyklý, běžný, odchylující se od obvyklého průměru, stavu, úrovně ap.; nezvyklý, neobyčejný, mimořádný, zvláštní, divný, nevšední, neběžný: n. formát knihy; n-á podívaná; mít n-é štěstí; n. způsob boje; dát n-é jméno; n. ruch; → přísl. neobvykle: n. brzy; → podst. neobvyklost v. t.