neohebný (†neohybný) příd. 1. neschopný ohýbání, ohnutí: n. prut; n-á ochromená noha; neohybné ruce (Šim.) 2. těžkopádný, nepružný: n. jazyk; mít n-é tělo, ruce neobratné, nemotorné; n-é pohyby; n-á povaha těžko ovládatelná, nepoddajná; neohybný nástroj (Vrchl.); n. hlas těžko zvládnutelný; mít n. sloh těžký, neumělý 3. jaz. neohebná slova kt. se neskloňují ani nečasují; → přísl. neohebně; → podst. neohebnost, -i ž.: n. jazyka při učení cizí výslovnosti; jaz. n. slova