neomezený, poněk. zast. neobmezený příd. 1. nemající omezení, hranice, meze; bezmezný neohraničitelný, nekonečný: n. prostor; n-á dálka; n. počet čísel; n-á důvěra; n-é právo; n-é možnosti; n-á moc; mít n-é pole působnosti; n. vládce absolutní; být n-m pánem 2. velmi velký; obrovský, nesmírný, nekonečný: n-á radost, pýcha; → přísl. neomezeně, poněk. zast. neobmezeně: vládnout n. samovládně, absolutisticky; – n. ctižádostivý; → podst. neomezenost, poněk. zast. neobmezenost, -i ž.: touha po n-i volnosti