neomylný příd. 1. takový, kt. se nemůže mýlit, dopustit omylu, chyby: n. znalec povah; chová se jako n.; n. rozum; n. střelec; n-á technika klavíristova 2. takový, kt. nemůže uvést v pochybnost, v omyl, způsobit omyl; neklamný, jistý: n-é znamení; n-á naděje; n-á předpověď; n-é rozhodnutí 3. takový, o kt. není pochyb; jistý, nepochybný: n-á skutečnost; n. prospěch; n. úspěch; n-á pravda, jistota; → přísl. neomylně; → podst. neomylnost, -i ž.: círk. katolické dogma, že papež anebo obecný sněm církevní spolu s papežem se v závazných prohlášeních víry a mravů nemýlí