neosobní (*neosobný) příd. 1. neuplatňující svou osobu, své zájmy, názory ap., objektivní: být v úsudku n.; n. společník; ošetřovatelka je ve styku s pacienty vždycky n.; n. požadavky; n. vypravování; n. tón hovoru upjatý, odměřený; n-á kletba (Čap.-Ch.); n. malířská práce postrádající individuality, řemeslná; n. umění objektivní 2. nezaměřený na urč. osobu, netýkající se urč. osoby: všeobecná, n. kritika; vést jen n. rozhovor; n., odborná zvědavost; řada myšlenek n-ch, filosofických; šlo o věci n.; ekon. n. fond k úhradě odměn za práci pracovníků, zprav. mimo evidenční stav, za mimořádné práce; jaz. n. sloveso kt. má jen tvar 3. os. j. č. nevztahující se k podmětu (např. prší, sněží); n. pasívum vyjádřené slovesným tvarem nevztahujícím se k podmětu (např. cíle bylo dosaženo); tech. n. mikrometr vylučující osobní chyby; → přísl. neosobně: n. myslit; → podst. neosobnost v. t.