nepřítel, -e m. (mn. 1. -přátelé, 2. -přátel, 7. -přáteli) (nepřítelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, řidč. nepřítelka, -y ž.) 1. kdo někomu úmyslně, vědomě škodí n. se snaží škodit, kdo někoho nenávidí; protivník, sok, soupeř, škůdce: po ostré kritice se z přítele stal n.; úhlavní n. 2. kdo má k něčemu, někomu odpor; odpůrce: n. kouření; n. pokrytectví; n. starého společenského řádu; n. tance; n. žen 3. protivník státu n. národa, zprav. jiný stát n. národ; jeho vojsko: odvěký n. českého národa; pokojný stát byl napaden n-em vojskem nepřátelského státu; útok n-e; nepřátelé útočili na hrad; porazit, zničit n-e