nepřítomný příd. (v přísudku a doplňku též tvary jmenné nepřítomen, -mna, -mno) 1. nevyskytující se na něj. místě; nejsoucí v něj. prostředí: omlouvat n-é žáky; být pro nemoc n-en; mluvit o n-ém; být duchem n-en zamyšlený, nesoustředěný, roztržitý 2. nejevící uvědomování; neúčastný, netečný, trpný: n. pohled; n-é oči; odpovědět n-m hlasem; → přísl. nepřítomně: dívat se n.; → podst. nepřítomnost v. t.