nepochybný příd. takový, o kt. nelze pochybovat, vylučující pochybnost; jistý, nesporný, neklamný, evidentní, zřejmý, jasný: n. pokrok; n. příznak nemoci; autorita naprosto n-á; je n-é, že...; → přísl. nepochybně v. t.; → podst. nepochybnost, -i ž. jistota: tvrdit něco s n-í