nepoctivý příd. 1. takový, kt. nejedná poctivě; nečestný, bezectný, podvodný: n. úředník; n. řemeslník; n. prodavač; vylákat souhlas n-m způsobem; n-é jednání; mít n-é úmysly; všechno kradl, byl n. zloděj 2. ob. (zprav. o ženě) takový, kt. (předčasně) pozbyl pohlavní nevinnosti, panenství: n-é děvče; → přísl. nepoctivě: n. nabyté peníze; jednat n.; → podst. nepoctivost v. t.