nepodstatný příd. 1. netýkající se podstaty, nezasahující podstatu věci; nedůležitý, bezpodstatný, podružný, vedlejší: n-é odchylky překladu od originálu; nějaký rozdíl, i když n.; n-é změny; práv. n-á ustanovení smlouvy kt. nepatří mezi nutné náležitosti jejího obsahu 2. řidč. nemající opodstatnění; bezpodstatný; bezdůvodný, neopodstatněný, neodůvodněný: n-é tvrzení; n-á obava; n. úsudek; n-é stížnosti; — zpodst. nepodstatné, -ho s.: odlišit podstatné od n-ho; → přísl. nepodstatně: n. se navzájem lišit; → podst. nepodstatnost, -i ž.