nepostižitelný, řidč. nepostihnutelný, poněk. zast. nepostihlý, nepostižný příd. takový, kt. nemůže být postižen smysly: znaky pouhým okem n-é nepostřehnutelné; n-é kouzlo okamžiku nezachytitelné, prchavé; n-hnutelné mistrovství (Muk.); n-hlé tajemství (Čech); n-žný stesk (Svob.); → přísl. nepostižitelně, řidč. nepostihnutelně, kniž. nepostihle, nepostižně: n. krásný; → podst. nepostižitelnost, řidč. nepostihnutelnost, kniž. nepostihlost, nepostižnost, -i ž.